Turecko 2024

1. den. Nezáživný a nudný, ale nutný přesun směrem k tureckým hranicím. Převážně po dálnicích. Česká, slovenská, maďarská, srbská. Všechny tyto dálnice jsme ten den zvládli. Pouze na spaní jsme sjeli někam dál za svodidla k řece.

2. den. Opět nutný rychlostní přesun. Dojezd jsme naplánovali k moři do řeckého Alexandroupoli. Tam jsme si měli odpočinout před přesunem do pár desítek kilometrů vzdáleného Turecka. Abychom však neměli na odpočinek zbytečně moc času, museli jsme po cestě řešit i drobné nepříjemnosti. Martin utrhnul ventilek na předním kole. Naštěstí se to stalo na benzínce a ne na dálnici při jízdě. Díky ochotě místntích lidí jsme celkem rychle závadu vyřešili. Sundali jsme kolo, odvezli do nedalekého pneuservisu, kde namontovali novou duši a jelo se dál. 

3. den. Den D je tady. Vstup do cílové země letošní akce. Těšíme se a vyjíždíme natěšení. Turecká hranice okázalá, připomíná spíše sultánům palác. Hned si uvědomíte, že vstupujete do sebevědomé země. 3-stupňová kontrola dokumentů, prohlídka zavazadel a jedeme dál. Dle plánu volíme západní pobřeží. Do Asie vstupujeme přes nově postavený most Canakkale, dlouhý 4600 m. Má nejdelší rozpětí oblouku na světě (2023 m). V Asii sjíždíme do prvního města, abychom si vyměnili peníze. Vezeme pouze Eura. Po chvílí bloudění a snaze se domluvit zjišťujeme, že funkci směnárny plní některá zlatnictví. Pak už snadno měníme peníze a jedeme dál vstříc pokladům západního pobřeží, kde se psala antická historie. 

4. den. Pokračujeme v nastaveném trendu. Antické památky - navštěvujeme pozůstatky bájného antického města Efez. Znovu měníme peníze a užíváme si teplot atakujících čtyřicítku. Jsme dobře naladěni, ale také naloženi. Ve vlastní šťávě. Odměnou je nám dojezd do jednoho z cílů letošní akce - Pamukkale. Obhlídku si ale necháváme až na ráno. Dáme výjimečně pivo (není snadné v Turecku sehant pivo), bazén a jdeme spát. 

5. den. Ráno nás probouzí hučení balónů letících nad našimi hlavami. Tedy probouzí jen 3 z nás. Pavel a David si přivstali a letí v jednom z desítek balónů. Nenechali si ujít tradiční vzdušnou exkurzi nad celým Pamukkale. Společně pak už po vlastních si vystoupáme po travertinových terasách obdivovat jejich krásu, vyzkoušet teplotu vody. Asi všudepřítomnou bílou barvou jsme se nechali unést a rozjeli to ve stylu kokosů. Na sněhu. Po exkurzi balíme a valíme dál směrem na východ. Večer končíme ve městě Beysehir. Ubytování nacházíme v hotelu, kde se koná svatba. Jsme přizvání ke svatební tabuli a ochutnáváme tradiční svatební menu. Pochutnáme si, jen ten ayran namísto piva nám úplně nesedí. 

6. den. Kappadokie, cíl naší cesty. To je plán pro 6. den. Náročný přejezd středním Tureckem při extrémních teplotách. Dlouhé táhlé silnice, které nikdy nekončí. Únava z předchozích dnů se pomalů sčítá. Občas při pauzách dojde i na malý dachánek. Na každé benzínce kupujeme ledový čaj. Nad pivem už ani nepřemýšlíme, protože to nikde nelze ani spatřit.  Ale vše nakonec zvládneme podle plánu a odměnou nám je neuvěřitelný pohled na údolí Kappadodike, za městem Göreme. Hledáme ubytování a v záplavě předražených penzionů nakonec nacházíme několik kilometrů vzdálený Göreme karavan park za cenu 2 piv na noc. (myšleno za cenu 2 piv v Turecku). 

7. den. A jedeme zpátky. Otáčíme směr a to je vždy trochu smutná chvíle. Ale čeká nás ještě spousta hezkých míst, tak vzhůru do toho. Dopoledne ale ještě pojezdíme údolí Kappadokie. Navštěvujeme podzemní město Derinkuyu, kde se alespoň trochu zchladíme. Několik podzemních pater, kde žili lidé. Skvělý zážitek. Odpoledne volíme směr sever, projíždíme okrajem krásné Ankary a ubytujeme se ve městě Gerede na místní poměry v luxusním hotelu. Recepční nás zaveze autem do restaurace, kde ochutnámí místní typ pizzy a zapijeme silným černým čajem. 

8. den. Zpátky do Evropy. Volíme severní cestu přes Bospor nad Istanbulem. Trochu s obavami, jak bude vypadat dopravní situace. Jedeme nejsevernějším obchvatem s výhledem na Černé moře a jedeme plynule, žádné zácpy. Brzy jsme na hranicích, kde nás čeká překvapení. Novinka na našich cestách. David musí k pasu přilozit platební kartu, aby uhradil pokutu z nějaké mýtné brány. Z jaké se nedozvíme, ale uvědomujeme si, že v Turecku jste celou dobu pod dohledem. Výše doplatku či pokuty byla naštěstí jen pár korun. Jinak ještě jeden poznatek z tureckých benzínek. Stojan vám odblokují až po zadání vaší SPZ. Večer dojíždíme do již známého kempu u moře v řeckém Alexandroupoli, kde sledujeme utkání fotbalového ME Česko -Turecko. Být to o den dřív v Turecku, mohli jsme vidět velké oslavy. 

9. den. Blíže k domovu. Pomalu, moc se nám nechce, ale musíme. Za pár dnů jdeme do práce. Projíždíme ale zajímavými městečky a vesničkami v Řecku, v Bulharsku a nakonec v Srbsku. Občas zastavíme, prohodíme slovo s místními a dáme občerstvení. Spíme na předměstí Bělehradu. Odměnou nám je dobrá večeře a dobré pivo, na které jsme se po Turecku už těšili. 

10. den. Po týmové dohodě stáčíme cestu do Rumunska, abychom si vyjeli kultovní Transfagarašskou magistrálu. Již jsme tam párkrát byli, ale letos poprvé potkáváme na silnici méďu. Nahoře byla slušná zima, což byla po předchozích dnech celkem změna. Když sjíždíme dolů, seznamujeme se s američany z Vermontu, kteří jedou 3-měsíční cestu po Evropě. Pro změnu na Moto Guzzi Stelvio. Přidali se k nám s strávili jsme hezký večer v malém kempu. Později jsme se sešli ještě na Moto Guzzi srazu na Želivce, kam jsme je pozvali.

11. den. Poslední noc strávíme u našeho kamaráda Šťeva na Slovensku, který s námi letos nemohl. Čeká nás tak přesun k maďarským hranicím a dálniční přejezd přes Maďarsko. Po Slovensku už jen kousek a pak poslední ruzlučkový večer, borovičkový. Alespoň něco tak napravilo Davidovi žaludek. Už z Kappadokie se totiž vezl nějakou slabost. Postupně nám hubnul a občas si musel dál po cestě i šlofíka. Zvládnul to ale se ctí.

12. Návrat domů. Tak zase za rok...